Návrh vznikl jen pro radost, není výsledkem žádného zadání — jen snu postavit výjimečnému umělci Vojtěchu Preissigovi, narozenému ve Světci u Bíliny, výstavní pavilon, sloužící umění a setkávání lidí. Pavilon by mohl být využíván k drobnějším výstavám umění, které by mohly přilákat návštěvníky ze širšího okolí, k workshopům, školním akcím apod.

Pavilon v zahradě – idea „Lustschlossu“ — pavilonu v zahradě či krajině, určeného odpočinku po lovu nebo kulturnímu vyžití. Kompozičně vytváří pavilon protiváhu zámku.  Zachovaná zámecká zahrada představuje v okolní poddolované krajině pozůstatek zvláštního starého světa. Inspirace Olbrichovým pavilonem vídeňské secese je zcela vědomá.

Ústřední část – schránka na umění — schraňuje umění bez kontaktu s vnějším světem. Jen škvírou po obvodu střechy prosvítá dovnitř rozptýlené denní světlo. Grafika, vylitá v betonu po obvodu stavby, je Preissigovým návrhem tapety. Nápis na budově je proveden v písmu, které Preissig sám navrhl. Boční křídla slouží provozu, komunikaci, setkávání a proto jsou s okolím propojeny.

Záclona — Preissig navrhoval i tapety a látky. Inspirováni jsme také teorií původu dekorace stavby jako zdobené textilní výplně (Gottfried Semper), která v době Preissigova mládí doznívala. Povlávání záclon ve větru odkrývá a zakrývá vnější svět.

Fabion — přesahující římsa jako jeden ze základních prvků Wagnerovy školy i rané moderny, pokus dodat stavbám monumentalitu. Poslední záchvěvy secesní dekorativity před nástupem moderny.

Ve všech vizualizacích jsou umístěna díla lounského malíře Vladislava Mirvalda – proč nezahájit provoz třeba jeho výstavou?