Optimismus počátku 20. století. Ozvěny rané moderny, která v podání stavitelů z malého města nabývá poeticky neumělých forem…Dům, navržený v roce 1912, byl za socialismu navýšen o patro s odlišnou dispozicí, oknům v přízemí byl změněn formát, aby vyhovovala panelákovému prefabrikátu, do suterénu byla vestavěna garáž. Tyto úpravy dům poznamenaly a zcela setřely jeho původní tvář.Chceme obnovit nenápadnou ztracenou krásu domu. Jako nejčistší řešení se jeví obnovení dolního patra jako reminiscence jeho původní podoby. Geometrii oken v horním patře je vzhledem k odlišné dispozici nemožné změnit. Domníváme se, že plné přiznání odlišnosti patra jej může posunout k nové symbióze horního patra s dolním – nového se starým při vědomí plnohodnosti obou řešení a jejich vzájemného respektu. Byly vypracovány tři verze s fasádním obkladem modřínovými prkny. První a třetí verze se snaží geometrii patra co nejvíce zjednodušit, proto také navrhují mezi okna tmavou desku Cetris. Obě okna pak budou rámována dřevěným obložením, tak aby geometrie horního patra byla co možná nejjednodušší. Oproti tomu druhá varianta jde cestou dalšího rozbíjení geometrie, aby horní patro mělo úplně samostatný systém, autonomní oproti dolní fasádě. Překvapivě bylo při zpracování fasády v přízemí možno využít geometrii zlatého řezu. Ve zlatém poměru je navržena celá omítaná část průčelí a osa zlatého řezu je dokonce osou symetrie okenních otvorů.
Další návrhy se snaží o jiný přístup, kdy jsou na domě ponechána stávající, z pohledu kompozice fasády nevyhovující a v podstatě chaoticky umístěná okna. Návrhy pracují s fasádou volnějším způsobem a snaží se použitými materiály i geometrií vrátit fasádě řád. Verze 4 a 5 jsou založeny na vnesení nové geometrie, která na sebe převezme sjednocující roli. Verze 6 je pak zcela volnou prací s fasádou. Jejich společným jmenovatelem by mělo být setření nepravidelného umístění oken tím, že budou zasazena do jiného, vyššího řádu.
Optimismus počátku 20. století. Ozvěny rané moderny, která v podání stavitelů z malého města nabývá poeticky neumělých forem…Dům, navržený v roce 1912, byl za socialismu navýšen o patro s odlišnou dispozicí, oknům v přízemí byl změněn formát, aby vyhovovala panelákovému prefabrikátu, do suterénu byla vestavěna garáž. Tyto úpravy dům poznamenaly a zcela setřely jeho původní tvář.Chceme obnovit nenápadnou ztracenou krásu domu. Jako nejčistší řešení se jeví obnovení dolního patra jako reminiscence jeho původní podoby. Geometrii oken v horním patře je vzhledem k odlišné dispozici nemožné změnit. Domníváme se, že plné přiznání odlišnosti patra jej může posunout k nové symbióze horního patra s dolním – nového se starým při vědomí plnohodnosti obou řešení a jejich vzájemného respektu. Byly vypracovány tři verze s fasádním obkladem modřínovými prkny. První a třetí verze se snaží geometrii patra co nejvíce zjednodušit, proto také navrhují mezi okna tmavou desku Cetris. Obě okna pak budou rámována dřevěným obložením, tak aby geometrie horního patra byla co možná nejjednodušší. Oproti tomu druhá varianta jde cestou dalšího rozbíjení geometrie, aby horní patro mělo úplně samostatný systém, autonomní oproti dolní fasádě. Překvapivě bylo při zpracování fasády v přízemí možno využít geometrii zlatého řezu. Ve zlatém poměru je navržena celá omítaná část průčelí a osa zlatého řezu je dokonce osou symetrie okenních otvorů.
Další návrhy se snaží o jiný přístup, kdy jsou na domě ponechána stávající, z pohledu kompozice fasády nevyhovující a v podstatě chaoticky umístěná okna. Návrhy pracují s fasádou volnějším způsobem a snaží se použitými materiály i geometrií vrátit fasádě řád. Verze 4 a 5 jsou založeny na vnesení nové geometrie, která na sebe převezme sjednocující roli. Verze 6 je pak zcela volnou prací s fasádou. Jejich společným jmenovatelem by mělo být setření nepravidelného umístění oken tím, že budou zasazena do jiného, vyššího řádu.