Rodinný dům Žitenice

Rodinný dům Žitenice, architekt Jan Hanzlík Rodinný dům Žitenice, architekt Jan Hanzlík Rodinný dům Žitenice, architekt Jan Hanzlík Rodinný dům Žitenice, architekt Jan Hanzlík Rodinný dům Žitenice, architekt Jan Hanzlík Rodinný dům Žitenice, architekt Jan Hanzlík Rodinný dům Žitenice
Formálně i materiálově se dům z důvodu požadavku na zachování krajinného rázu inspiruje domem Českého středohoří. Jde o zděný dům se sedlovou střechou za použití prkenného obkladu a eternitové krytiny, rozšířené zde na počátku průmyslové éry jako náhrada břidlicové krytiny.
Požadavkem investora byl levný dům se třemi pokoji do tří milionů Kč, nutný je tedy důsledný boj o co nejmenší objem při zachování praktičnosti a obytnosti.
Menší dům se sedlovou střechou s sebou nese nutnost využití obytného podkroví. Podkroví je obecně nepříliš praktický prostor, jehož hlavními nevýhodami jsou obtížná zaříditelnost nábytkem u stěn se zkosenými stropy, což znesnadňuje tvorbu dispozice na úzkém prostoru, výstavba prázdného, ale zaplaceného prostoru nad pokoji a nemožnost umístit schodiště ke kraji dispozice. Proto bylo zvoleno podkroví mírně vysazené tak, aby výška stěny pod zkoseným stropem byla 1,5 m a dal se k ní přirazit stůl, postel či nižší skříň. Díky tomu může být dispozice vtěsnána do šířky 5 m. Připravujeme se ovšem o možnost využití střešních oken pro pohled ven, proto jsou v podkrovních místnostech využity pro okna štítové stěny a střešní okna jsou zde pouze pro prosvětlení a oslunění.
„Vykousnutí“ domu jednak formálně vychází z typu středohorské chalupy s pavlačí, krytou přesahem střechy, jednak umožňuje přistínění terasy i pobyt na terase za deště. Zároveň je terasa spojena s obytným prostorem a pokojem „master bedroom“. Pokoje jsou prostorově spíše ve spartánském standardu s ohledem na redukci objemu.
Konstrukčně by mohlo jít o zděnou budovu i dřevostavbu.
K domu by mohl být v „polosuterénu“ připojen malý zahloubený sklípek, zaklenutý postaru valenou cihlovou klenbou.
Problém automobilismu se jeví nejjednodušší vyřešit hned u cesty, kde stačí odebrat ze svahu místo pro přístřešek. Při ponechání dostatečně dlouhého nájezdu odparkují nouzově i dva automobily.
Rodinný dům Žitenice, architekt Jan HanzlíkRodinný dům Žitenice, architekt Jan HanzlíkRodinný dům Žitenice, architekt Jan HanzlíkRodinný dům Žitenice, architekt Jan HanzlíkRodinný dům Žitenice, architekt Jan HanzlíkRodinný dům Žitenice, architekt Jan HanzlíkRodinný dům Žitenice, architekt Jan Hanzlík  Rodinný dům Žitenice
Formálně i materiálově se dům z důvodu požadavku na zachování krajinného rázu inspiruje domem Českého středohoří. Jde o zděný dům se sedlovou střechou za použití prkenného obkladu a eternitové krytiny, rozšířené zde na počátku průmyslové éry jako náhrada břidlicové krytiny.
Požadavkem investora byl levný dům se třemi pokoji do tří milionů Kč, nutný je tedy důsledný boj o co nejmenší objem při zachování praktičnosti a obytnosti.
Menší dům se sedlovou střechou s sebou nese nutnost využití obytného podkroví. Podkroví je obecně nepříliš praktický prostor, jehož hlavními nevýhodami jsou obtížná zaříditelnost nábytkem u stěn se zkosenými stropy, což znesnadňuje tvorbu dispozice na úzkém prostoru, výstavba prázdného, ale zaplaceného prostoru nad pokoji a nemožnost umístit schodiště ke kraji dispozice. Proto bylo zvoleno podkroví mírně vysazené tak, aby výška stěny pod zkoseným stropem byla 1,5 m a dal se k ní přirazit stůl, postel či nižší skříň. Díky tomu může být dispozice vtěsnána do šířky 5 m. Připravujeme se ovšem o možnost využití střešních oken pro pohled ven, proto jsou v podkrovních místnostech využity pro okna štítové stěny a střešní okna jsou zde pouze pro prosvětlení a oslunění.
„Vykousnutí“ domu jednak formálně vychází z typu středohorské chalupy s pavlačí, krytou přesahem střechy, jednak umožňuje přistínění terasy i pobyt na terase za deště. Zároveň je terasa spojena s obytným prostorem a pokojem „master bedroom“. Pokoje jsou prostorově spíše ve spartánském standardu s ohledem na redukci objemu.
Konstrukčně by mohlo jít o zděnou budovu i dřevostavbu.
K domu by mohl být v „polosuterénu“ připojen malý zahloubený sklípek, zaklenutý postaru valenou cihlovou klenbou.
Problém automobilismu se jeví nejjednodušší vyřešit hned u cesty, kde stačí odebrat ze svahu místo pro přístřešek. Při ponechání dostatečně dlouhého nájezdu odparkují nouzově i dva automobily.